 |
|
| |
|
| |
|
|
|
|
| |
|
|
|
| |
 |
| Pohled na únorovou
hvězdnou oblohu |
|
|
 Přichází
měsíc únor, který je letos obohacen o jeden den,
takže prožijeme 29 únorových dnů. Únor je zimní
měsíc, ve kteréms nabídka hvězdné oblohy týká hlavně
zimních souhvězdí. Protože jsou večery stále ještě
dlouhé, nabízí se časový prostor pro pozorování
hvězd poměrně dlouho po setmění. Pochopitelně
využijeme jasnou oblohu a obvykle se díváme čelem k
jihu. Odkryje se nám nádherné hvězdné představení,
kde účinkují zajímavá souhvězdí.
Ve směru od východu k západu najdeme souhvězdí Lva,
Raka, Blíženců, Býka a Berana. Pod nimi září
souhvězdí Hydry, Malého a Velkého psa, Jednorožce,
Zajíce, Eridana a hlavně mezi nimi vévodící snad
nejhezčí souhvězdí hvězdného nebe, souhvězdí Orion.
Přestože se o Orionu hodně psalo již před 2 lety,
zaslouží si znovu podrobnou zmínku. Každý
pozorovatel jej bezpečně najde. Výrazně připomíná
motýla s otevřenými křídly. Toto souhvězdí je plné
zajímavých astronomických objektů. Orion tvoří
celkem sedm jasných hvězd, jejichž názvy jsou
uvedeny v náčrtku souhvězdí. Hvězda, která nejvíce
září, je hvězda BETELGEUZE s jasností 0,5 mag a je
od nás vzdálena 428 ly. Tato hvězda je hvězdný obr
červené barvy s průměrem větším než vzdálenost Země
od Slunce. Uprostřed souhvězdí najdeme tři hvězdy,
které tvoří Orionův pás. Pod ním se nachází Velká
mlhovina v Orionu s označením M42. Vidíme ji dobře
pouhým okem. Uprostřed ní leží čtyři hvězdy ve tvaru
lichoběžníku, tvz.Trapes. Tato oblast je zdrojem
intenzivního ultrafialového záření a je místem
překotného zrodu hvězd. Nádherným útvarem v Orionu
je plynná mlhovina překrytá zálivem temné
mezihvězdné hmoty. Tomuto zálivu se říká podle jeho
tvaru Koňská hlava. Nalézá se u levé okrajové hvězdy
Orionova pásu. V Orionu najdeme radiant meteorického
roje Orionid.
I souhvězdí Orionu je opředeno starověkou bájí. Ta
vypráví, že Orion byl odvážný lovec, který svým
chvástáním urazil bohyni Heru. Bohyně potrestala
lovce tím, že na něho poslala obrovského štíra,
jehož bodnutí způsobilo lovcovou smrt. Na přímluvu
bohyně Artemidy byl Orion i se svým psem Siriem,
přenesen na oblohu právě proti Štíru. Souhvězdí
Štíra zapadá, když Orion vychází.
Únorové Slunce už hřeje o něco více. Posouvá se od
obzoru blíže ke světovému rovníku. 1.2. vyjde v 7 h
35 min a zapadne v 16 h 53 min. 29.2. Slunce vyjde v
6 h 45 min a zapadne v 17 h 41 min SEČ. Den se během
února prodlouží o 1 h 38 min. Sluneční azimut
vzroste ze 64° na 79°. Slunce vstoupí do znamení Ryb
19.2. v 7 h 17 min SEČ.
V únoru Měsíc jeví pouze tři fáze: 7.2. úplněk,
14.2. poslední čtvrť, 21.2.nov. Nejblíže Zemi bude
Měsíc 11.2. (vzdálenost 367 893 km) a nejdále Země
27.2. ve vzdálenosti 404 899 km.
Viditelnost planet v únoru zaznamenáme takto: nelze
pozorovat Merkur a Neptun. Večer nad zápdním obzorem
září Venuše s velkou jasností – 4,1 mag. Mars
najdeme téměř po celou noc na hranici souhv. Lva a
Panny. V první polovině noci v souhv. Berana se
nalézá Jupiter s jasností – 2,3 mag, což je menší
jasnost než u Venuše. Saturn v soshv. Panny můžeme
vidět až v druhé polovině noci. Večer nad západním
obzorem v souhv. Ryb najdeme planetu Uran. Trpasličí
planeta Pluto se nachází v souhvězdí Střelce.
Také únor nabídne některé úkazy na obloze. Nastanou
konjunkce Měsíce s planetami, a to 10.2. v 7 h s
Marsem, 12.2. ve 21 h se Saturnem (pozorovat lze až
po půlnoci), 25.2. ve 22 h s Venuší. Ve dnech 25. –
27. února uvidíme při jasné obloze nápadné seskupení
Měsíce, Venuše a Jupiteru. V únoru astronomové
sledují kometu Garradd, avšak její jasnost je pouze
7 mag, takže spatřit ji můžeme pouze malým
dalekohledem.
Dr. Jan Chloupek, člen ČAS |
|
|
|
|
| |
|
|
Brněnská hvězdárna
zahajuje unikátní kurz astronomie
Sobota 6. srpen 2011
12:27 Brno |
|
|
Hvězdárna a planetárium Brno v těchto
dnech zahájila svého druhu ojedinělý, originální
kurz základů astronomie, který je dostupný na adrese
http://www.hvezdarna.cz/astrokurz.
Jeho účastníci získají informace o dění na nebi,
naučí se pozorovat noční i denní oblohu, najdou
odpovědi na nejrůznější, zapeklité otázky, dozví se,
jak vybrat ten správný dalekohled a zabrousí dokonce
do doby, kdy vznikal vesmír. Až na pár výjimek
přitom nemusí opustit teplo domova či zázemí školní
učebny. I když kurz klade důraz na pozorování reálné
přírody a objasňování přírodních jevů známých z
každodenního života, odehrává se celý v prostředí
internetu. Stačí se pouze přihlásit na adresu
http://www.hvezdarna.cz/astrokurz.
Podstatné také je, že účastníci, kteří se do kurzu
přihlásí, nemusí disponovat žádným výjimečným
vzděláním či schopnostmi, a přesto prostřednictvím
tohoto kurzu získají základní astronomické
dovednosti. Stačí jen mít základní znalosti
matematiky a fyziky. Kurz je určen především žákům
základních i středních škol Jihomoravského kraje,
ale přihlásit se může i kdokoli jiný. |
|
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 V
pátek 17. června 2011 se v Kině Panorama uskutečnilo
za účasti představitelů města, objevitelky planetky
bc. Lenky Kotkové a čestných hostí, mj. RNDr. Jiřího
Grygara, Slavnostní předání certifikátu o jménu
planetky Boskovice. Následně proběhly krátké
přednášky hostí, akt předání a krátká beseda spojená
s autogramiádou. Celé setkání moderoval ing. Karel
Pavlů.
FOTOGALERIE
O planetce Boskovice
Planetku objevila Lenka Šarounová-Kotková. O
Boskovicích, tedy těch vesmírných, podrobněji
informuje na svých internetových stránkách americký
Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA).
Planetka Boskovice je vzdálena od Země asi 225
milionů kilometrů. Tato vzdálenost se ale mění.
Planetka není pozorovatelná pouhým okem, ale jen
hvězdářským dalekohledem. Tím ji již v roce 1999
objevila při své práci ve hvězdárně v Ondřejově
Šarounová-Kotková.
Planetka dlouho neměla žádné jméno. Název Boskovice
získala před časem zcela náhodou. Před dvěma lety se
ve městě konalo setkání členů klubu skeptiků
Sisyfos, v jehož vedení je i astronom Jiří Grygar. V
Boskovicích se jim zalíbilo natolik, že se rozhodli
podle nich pojmenovat vesmírné těleso. A vybrali
právě tuto planetku z oblasti Marsu.
Planetky jsou tělesa naší sluneční soustavy tvořená
většinou shluky kamení o rozměrech deseti metrů až
sta kilometrů. Obíhají po ekliptických drahách kolem
Slunce, převážně mezi Marsem a Jupiterem. Přibližují
se svými drahami i k Zemi. Malé úlomky planetek
nejsou nebezpečné, shoří při průletu atmosférou a
vidět je lze jako meteory, nebo dopadají na Zemi
jako meteority.
RNDr.Jiří Grygar, CS.c /*1935/ je autorem
více než stovky odborných prací (předmětem jeho
výzkumu jsou fotometrie a spektroskopie hvězd,
meziplanetární hmota a astročásticová astrofyzika) i
celé řady populárně naučných knih a vzdělávacích
pořadů. Napsal též mnoho článků v novinách či na
internetu a často vystupuje v rádiu a televizi.
Od roku 1966 každý rok sestavuje přehled
nejdůležitějších astronomických objevů uplynulého
roku pod názvem Žeň objevů, který prezentuje na
přednáškách a následně zveřejňuje tiskem (nejprve v
časopise Říše hvězd, později Kozmos).
Jiří Grygar je místopředsedou Učené společnosti ČR
(v letech 2004–2008 byl jejím předsedou),
vicepresidentem Evropské rady skeptických organizací
(ECSO), členem čestné rady České křesťanské akademie
(sekce přírodních a technických věd), členem výboru
Českého klubu skeptiků Sisyfos a polním hejtmanem
Spanilé jízdy Ebicykl. Je také předsedou Českého
organizačního výboru Mezinárodního roku astronomie
2009. V letech 1992–1998 byl předsedou České
astronomické společnosti.
Jiří Grygar získal za svoji vědeckou ale především
popularizační činnost mnoho cen. Je také čestným
předsedou České astronomické společnosti.
Byla po něm pojmenována planetka (3336) Grygar,
objevená 26. října 1971.
  |
|
|
