Oběť
Poslední film Andreje Tarkovského natočený na ostrově Götland ve Švédsku je režisérovou pochmurnou uměleckou závětí. Geniální tvůrce se už potýkal se zhoubnou nemocí, na niž zemřel na konci téhož roku. Také hlavní postava filmu, stárnoucí univerzitní profesor Alexandr, dumá uprostřed rodinného kruhu a blízkých přátel ve vilovém domě na samotě nad vlastní smrtelností i nad smrtelností lidské civilizace tváří v tvář hrozbě celosvětové jaderné katastrofy, o níž referují masmédia. Spolu se svým synem zasazují uschlý strom, o němž je Alexandr přesvědčen, že bude-li se pravidelně zalévat, jednou rozkvete. Stárnoucí vzdělanec rozjímá, jestli je pro své nejbližší ochoten přinést jakoukoli oběť, aby je ochránil před zkázou světa.
Tarkovského mimořádné podobenství s četnými filosofujícími monology a jedinečnou, filigránsky vycizelovanou mizanscénou je epitafem jeho vlastní zjitřené umělecké duše, zničené vynucenou emigrací, jež po léta živila i smrtelnou nemoc, a naopak občerstvované bezmeznou láskou k rodině, ke svým dětem a k tvorbě. Snově nádherné i existenčně znepokojivé, nadčasové spirituální filmové poselství o lidské pokoře a lásce k bližnímu a Bohu, ale také k drsné i konejšivé matce přírodě, jež jako jediné aspekty smyslu života tvoří vertikálu k nehynoucí naději a boží věčnosti.
Projekce v rámci Festivalu Boskovice 2026
