Pomalost
První z francouzsky psaných románů Milana Kundery je beletristickou esejí i ironickou groteskou o pomalosti a rychlosti, paměti a zapomínání, pozornosti a jejím získávání a ztrácení. Tři dějové vrstvy románu se scházejí na jednom francouzském zámku, během jedné noci v různých dobách. Tu nejstarší tvoří frivolní novela libertinského autora o svérázném milostném čtyřúhelníku, druhou pak entomologický kongres, který se postupně změní v groteskní panoptikum různě pokřivených vztahů a póz, osobních i politických, ve třetí pak na zámku přespává sám autor se svou ženou a v hlavě s ožívajícím románem, v němž „ani jedno slovo nebude míněno vážně“. Výsledkem je jiskřivý koktejl ironie a chirurgicky přesných pozorování, jenž klade vedle sebe epikurejskou pomalost libertinů 18. století s rychlostí našeho mediálního světa a rozdílné druhy společenských „tanců“, jež tyto dva odlišné rytmy vyžadují, ale i obecně platné postřehy o vztahu pomalosti a paměti, rychlosti a zapomínání nebo slávy a svobody.