V současné době (od 1. 1. 2017) je Sokolovna v majetku Města Boskovice a je využívána Kulturními zařízeními města Boskovice jako druhý kulturní dům. Konají se zde koncerty, divadla, plesy, taneční vystoupení, besedy, oslavy a spolková činnost.
O historii Sokolovny
V roce 1909 bylo tělocvičnou jednotou Sokol ustaveno Družstvo pro zřízení tělocvičny tělocvičné jednoty Sokol v Boskovicích. Ustavující valná hromada družstva se konala 10. ledna 1909. Byl ustaven výbor, v jehož čele stál Karel Lipka. Ve výboru byli dále Jan Hiller, František Šašek, Robert Zachoval a řada dalších. Spolek si vytkl za úkol opatřit kapitál, vystavět tělocvičnu a získat fond na její udržování. Byly pořádány „haléřové sbírky“, prodávány cihly (1 cihel za 4 haléře), uspořádána loterie ve prospěch stavby vlastní Sokolovny (cena losu 1K, hlavní výhra zařízení ložnice v ceně 1 000 K a dalších 99 výher). Mimořádná valná hromada Družstva dne 20. srpna 1911 se usnesla zahájit stavbu dle plánů architekta Ant. Blažka z Brna a to ještě v měsíci září 1911. Rozpočet na stavbu činil 65 tisíc korun.
26. září 1911 zadal výbor Družstva stavbu a již 4. října se objevili první dělníci, aby začali kopat základy. V brožurce vydané v roce 1912 k 20. výročí Sokola je psáno: „Stavba budovy pokračovala za počasí velmi příznivého a dokončena pod střechu úplně suchá zrovna den před svátky Vánočními.“
Slavnostní otevření budovy se uskutečnilo 27. července 1912 o 8 hodině večer představením opery Prodaná nevěsta. Sál byl prostorný, jeviště velmi dobře zařízené. Malá Haná, tehdejší noviny regionu, napsaly: „… Učiněny na něm zkoušky na všechny divadelní efekty, scéna v nich plně obstála a i pro budoucnost možno odvážiti se tu všech, i výpravných her…“
V této podobě sloužila budova až do roku 1956. Od otevření budovy sloužil sál také jako biograf. V roce 1956 se podařilo za přispění krajské odborové rady provést opravu elektroinstalace jeviště a jeho vybavení novou oponou a horizonty. Budova je i nadále v majetku tělovýchovné jednoty Spartak Boskovice, která se stala po zrušení Sokola v roce 1949 jeho nástupnickou organizací. V roce 1961 byl v Boskovicích ustaven Sdružený klub pracujících ROH“, do kterého se sloužily především Závodní kluby Minerva a Kras a postupně se přidaly i ostatní podniky a jejich závodní výbory. Budova již nestačila pro potřeby rozvíjející se kulturní činnosti. Bylo zahájeno jednání s Krajskou odborovou radou v Brně a Ústřední radou odborů v Praze o poskytnutí finančních prostředků na dostavbu budovy o další místnosti. Podmínkou, aby odbory investovaly do této budovy bylo, že musí být v majetku podniku, nebo odborů. Bylo proto dohodnuto, že n. p. Minerva odkoupí budovu od tělovýchovné jednoty a provede v ní přestavbu a dostavbu dalších místností. To se ve dvou etapách v letech 1967 a 1970 povedlo do dnešní podoby. Bohužel, normalizace v roce 1969 a tehdejší vedoucí klubu nepřipustil žádné připomínky ke zpracovanému projektu, a tak je nutné se s některými provozně technickými problémy potýkat dodnes.
V roce 1982 byla provedena znovu modernizace osvětlovacího parku jeviště a brigádnicky, členy obnoveného divadelního souboru pod vedením Mirka Konečného, zřízena nová osvětlovací a zvuková kabina. To dnes oceňují i cizí profesionální divadelní soubory. Byla velká škoda, že se při rekonstrukci budovy nepodařilo zvětšit jeviště, aby se vytvořily podmínky pro realizaci prostorově náročnějších inscenací.
Po listopadové revoluci a po sloučení SKP a MKS se dohodlo město s a.s. Minerva Boskovice a budova byla v rámci privatizace předána do majetku města. Bylo také jednáno o navrácení budovy v rámci restitucí do majetku původního majitele, to je Tělocvičné jednoty Sokol. Budova Sokolovny zůstává majetkem města.
Zdroj: Jiří Bušina: Boskovické divadlo, Vydalo Městské kulturní středisko v Boskovicích v roce 1994