Sníh o Vánocích je hezká věc, ale čeho je moc, toho je příliš. Taková sněhová bouře umí zamíchat i těmi nejlepšími plány - a když k tomu ještě připočtete čtrnáct roztleskávaček, jedno miniprase a keramickou vesničku pro elfy, bylo by na rozpletení všech těch zmatků v městečku Gracetown skoro zapotřebí nějakého anděla! Tři vánoční příběhy o tom, že ne vždycky je to, oč stojíte, taky to pravé...
Román vypráví příběh Rachel, která dojíždí ranním vlakem do Londýna. Den co den vlak na chvíli zastaví u návěstidla a umožňuje jí letmý pohled do soukromí mladého páru. Postupem času začíná mít pasažérka pocit, že ty dva lidi zná. Dá jim dokonce jména: Jason a Jess. Jednoho dne však zahlédne něco, co ji šokuje. Stačí pouhá minuta, než se dá vlak zase do pohybu, a náhle je všechno jinak.
Jane je hloubavá, do sebe uzavřená šedá myška a v životě to vůbec nemá jednoduché, protože sama vychovává pětiletého syna. A ten se teď navíc začal ptát po svém tátovi. Madeline je velká parádnice a přitom neřízená střela. Momentálně jí ztrpčuje život její exmanžel: po letech si zničehonic vzpomněl, že by se mohl taky podílet na výchově jejich společné dcery. Celeste je věčně zasněná, poněkud vynervovaná místní kráska. Co ji ale může trápit, když má tak hodného, hříšně bohatého manžela a přepychový dům? Snad jen ta jejich dvojčata jsou občas na zabití. Každá z nich je úplně jiná, a přesto jsou nejlepší kamarádky. Jsou však k sobě skutečně upřímné? Vždyť i drobné lži a polopravdy můžou časem vyústit v obrovskou tragédii.
Píše se rok 1916, když francouzský malíř Edouard Lefevre odchází bojovat na frontu. Jeho mladé manželce Sophii po něm zůstane na památku akorát jeho portrét, na svou dobu poněkud nezvyklý. Když však městečko, v němž Sophie žije, padne do rukou Němcům, ocitají se jeho obyvatelé na samém hranici absolutní bídy a pro kousek chleba musejí často dát všanc i holý život. A tehdy Sophiin portrét upoutá pozornost nového Kommandanta. Německý důstojník je obrazem doslova posedlý a Sophie je odhodlaná riskovat cokoliv - rodinu, svou pověst i život-, jen aby mohla znovu spatřit svého muže...
Úžasně krásná Žofie Beladová vyrůstala bez otce a odmalička si nepřála nic jiného, než vypadnout z okresního zapadákova, kde se nic neděje a místním drbnám nic neujde. To se jí poštěstilo, když se matka podruhé vdala a přestěhovala do Prahy. V sedmnácti obsadili Žofii do hlavní role úspěšného filmu Červánky a po dalších čtyřech letech, kdy musela překonat několik podrazů na DAMU, odstartovala druhým filmem úspěšnou hereckou kariéru. V jejím životě se zabydleli tři osudoví muži — její první filmový partner a milenec Hanuš, který záhy emigroval, po něm malíř František a jako třetí arménský režisér Aram. Jeho milostnému kouzlu úplně propadla, ale postupně se ukáže, že pro Arama byla příležitostí, jak se dostat do Prahy a k filmové práci. Pojistil si ji tím, že ji úmyslně přivedl do jiného stavu a přesvědčil ji, aby si dítě nechala. Žofie se malé Evii nemohla věnovat tak, jak by chtěla, a také musela zajišťovat příjmy rodiny. Její pracovní zaneprázdněnost jí dcera v dospívání tvrdě vyčítala. V té době Žofii vyhledal její otec, který ji opustil, hned jak se narodila, a začal ji vydírat. Stala se z něho podivná existence na okraji společnosti a Žofii nutí, aby ho živila, jinak se svěří lidem od novin a pěkně jí ten její zářivý úsměv na veřejnosti pošramotí. To by Evie nikdy nepochopila, že za svou slávu musí matka platit svému biologickému otci. Rok 1989 znamenal velké změny i v života slavné herečky. Po prvním nadšení se ukázalo, že není tolik hereckých příležitostí, a Žofie ještě víc musela přehlížet slepou závist. Podařilo se jí opět se postavit na nohy a na scénu se vrátili tři osudoví muži jejího života...
Známému spisovateli Mojmírovi praskne v cíli pražského maratonu aorta, a někdejší sebevědomý světák se tak na několik příštích let změní v komicky neurotického pacienta. Takovou proměnu unese jen málokterá žena, zvláště když se její choť ve slabé chvíli přizná k nevěře. Ani manželka Hedvika není výjimkou.
Podívejte se na knihu v katalogu.
Co se dnes děje s pojmy jako „génius loci“? Vyslovovali jsme je s nejhlubší úctou a dnes máme dojem, že vyčpěly. Podobně jako existuje duch místa, génius loci, tak tradičně existuje i duch času, génius tempori, kterému se ve střední Evropě častěji říká „Zeitgeist“. V delších stabilních obdobích, kdy se skoro nic neděje, vystupuje do popředí místo, zatímco v rušných časech změn má hlavní slovo doba. Dnes čteme knihy o globalizaci a ekonomické krizi. Génius loci zrovna právě nemoderní, ale je to dáno tím, že se jako mnoho jiných věcí, které s námi stále zůstávají, občas vynořuje a občas mizí. Navíc doba se už brzy začne zpomalovat a stahovat do sebe, takže opět přijde ke slovu „místo“. Jak se podílíme na vytváření posvátné krajiny? Aby něco fungovalo na duchovní úrovni, tak to nejprve musí fungovat na hmotné úrovni. Na začátku se vždy jedná o vodu, půdu a les. Místo samo nás vede - upravíme pramen a cítíme, že to chce něco dalšího. Jedná se o účast na podstatě, kterou dál rozvíjíme.
Když William Davis vydal knihu Život bez pšenice, strhla se doslova bouře. Miliony lidí změnily své stravovací návyky a začaly žít zdravěji. A zároveň s proměnou jídelníčku narazili na problém – jak vařit bez pšenice chutně, rychle a efektivně? Dvě stovky ověřených receptů a obsáhlý úvod, který do problematiky stravování se bez pšenice i pšeničných produktů zasvětí i ty, kteří předchozí knihu nečetli, jsou soustředěny do útlé kuchařky, která ale čtenářům poskytne přehlednou formou všechny informace potřebné k tomu, aby přestali tápat, a navede je na cestu, jejímž cílem je šťastnější život, pevnější zdraví a v neposlední řadě i štíhlejší tělo. Kniha ukáže čtenářům, jaké ingredience je možné kombinovat, jak bez pšenice například i péct a vytvořit si takový jídelníček, který bude nejen zdravý, ale i výživný a chutný pro celou rodinu. Rychlé a jednoduché recepty, které prakticky doplňují revoluční Život bez pšenice. Pro všechny, kteří se rozhodli pro zdravý a plnohodnotný život!
Představovat slavnou alegorickou moralitu bratrských pilířů české meziválečné kultury je asi zbytečné – málokdo nezná alespoň v obrysech příběh Tuláka, kterého omrzí lidé a rozhodne se na ně dívat jako na hmyz a pozoruje efemérní a povrchní život Motýlů, kořistnické a sobecké Chrobáky, Cvrčky a Lumky a nakonec bojovné a ve strašlivém životním tempu houfně hynoucí Mravence. Hra byla poprvé uvedena v roce 1922 hned na dvou scénách – v Národním divadle v Brně, kde měla světovou premiéru v režii Bohuše Stejskala, a o málo později i v Národním divadle v Praze, kde se jí ujal K. H. Hilar. Národní divadlo se od té doby k Životu hmyzu pravidelně vracelo – krátce po skončení druhé světové války, v roce 1946, ho zde režíroval Jindřich Honzl, v roce 1965 Miroslav Macháček, v roce 1990 Miroslav Krobot, nejnovější nastudování režíruje Daniel Špinar. Kniha obsahuje – kromě původního, kompletního textu (bez inscenačních zásahů) také předmluvu autorů, text dramaturgyně Darii Ullrichové o dnešním pohledu na hru, výběr ze studie, kterou napsal František Černý a řadu dobových fotografií a také snímků k současné inscenaci.
Světově proslulý sociolog Zygmunt Bauman zkoumá v této knize spolu s Carlem Bordonim sociální a politické rozměry současné krize státu. Zmatek následující po finanční krizi z let 2007-2008 výrazně prohloubil společenské změny, podle Baumana a Bordoniho však kořeny potíží, kterým západní společnost v současnosti čelí, vycházejí z mnohem hlubší série změn a přechodů, jež lze vysledovat do minulosti a nesou s sebou dlouhodobé následky. Zygmunt Bauman je polskobritský sociolog, emeritní profesor Univerzity v Leedsu a držitel ceny Theodora Adorna. Za jeden z hlavních přínosů je považován jeho rozbor vztahu modernity k holocaustu. Dále je znám pro svou analýzu postmoderní společnosti a postavení člověka v ní. Jeho knihy se staly bestsellery v mnoha zemích a byly přeloženy do více než třiceti jazyků. Carlo Bordoni je italský sociolog a novinář zaměřující se na sociologii kultury. Působil na univerzitách v Pise a Florencii.
